Co pro mě znamená být kamnářem?
Mám rád období renesance. Je to proud nových životních postojů, hodnot a ideí. Často tak odlišných, a přesto vzájemě propojených. V renesanci být umělcem znamenalo plně rozumět a ovládat mnoho oborů, např. architekturu, stavitelství, malířství, sochařství, literaturu, hudbu. Proč o tom mluvím?
Kamnářské řemeslo vnímám jako umění, jehož součástí je řemeslo zednické (statické, štukatérské, obkladačské), kovářské, kachlářské, kamenické, kominické a topenářské. Dovednosti v umění estetiky, kresby, matematiky, fyziky. Řemeslo, díky kterému v daném prostoru mohou vznikat klasická, moderní nebo i nadčasová umělecká díla. Proto se snažím ke každé realizaci přistupovat individuálně tak, jak to daný prostor vyžaduje, s maximálním využitím praktičnosti, jednoduché obslužnosti a hlavně se zaměřením na funkčnost a estetiku. Jedině tak může vzniknout dílo umělecky krásné. Na pohled jednoduché, ale ve své podstatě složité, praktické a všestranně užitečné. Řemeslo které mě, byť jen vypracovaným návrhem, myšlenkově posouvá dál a rozvíjí mé dovednosti a schopnosti vnímat okolní prostředí, lidi kolem a v neposlední řadě i sebe sama. Je to propojení různosti a odlišnosti, které vytváří nové pojetí celku zrovna tak, jako jsou hlavní principy myšlení renesančního člověka.
Nastává doba, kdy kamnářské řemeslo zažívá určitou renesanci v pochopení různých fyzikálních vlastností materiálů a přírodních principů, jako je termika (přesněji termokinetika) atd. Doba, ve které se snažíme o co možná nejlepší a nejekonomičtější využití přírodní a pro nás lidi po věky přirozené energie ohně. Proto říkám: „hrajeme si s ohněm“. Budu rád za každé oslovení a prosbu o zhotovení něčeho, co mi v životě dává velký smysl.